Malý Lojzík, kterému blesk zabil matku, žije na statku se svým otcem a starým čeledínem. Syrový okolní svět vnímá jako obrazy, slibující mu ztracenou matčinu náruč. Mezi lidmi chlapec marně hledá člověka, na kterého by se mohl znovu upnout. Oporu a bezpečí nenachází ani u otce, ani u matčiny sestry, ani u macechy Rózy, která s ním alespoň na začátku jejich soužití soucítí. Jediným, kdo s Lojzíkem skutečně sdílí jeho úděl opuštěného mláděte, je obyčejné kuře...

Je vlahý červencový večer. Se západem slunce přicházejí na venkovskou tancovačku dvě sestry. Jedna nehezká a druhá krásná jako anděl pouťového obrázku - rusovlasá Marie.

Na první pohled se do ní zamiluje Otec, strohý sedlák, který dosud chodíval do hospody zadem přes komůrku šenkýřky Rózy. Marie, jako uhranutá, podlehne Otci a ještě tu mámivou noc spolu počnou dítě.

Uběhly skoro čtyři roky a Marie, Otec a jejich syn Lojzík žijí jako šťastná rodina. Otec, který se nejdříve zdráhal s Marií oženit, by dnes svoji ženu nevyměnil ani za celý svět. Jako by na statek přišlo věčné jaro. Každý Mariin úsměv dýchá sluncem a radostí ze života. Dobrým duchem statku je i laskavý starý čeledín Josef, se kterým je Otec blízký skoro jako s vlastním otcem. Otcův šťastný domov však rozdrtí jediným úderem blesk, který srazí mohutnou větev, pod níž Marie zahyne.

Od tohoto okamžiku se zdá, že na statek padla kletba. Po matce snivý a něžný Lojzík prožívá matčin pohřeb jako pohádkový sen. Děsí se nehezké a dosud neprovdané tety, která chce po Otcově boku zaujmout sestřino místo. Chlapec se stále víc upíná na kuřátko, jež se mu vylíhlo v dlaních ještě za Mariina života a jemuž v den matčina pohřbu rozsápal krahujec kvočnu.

Mariina smrt poznamenává i Otce. Snaží se znovu najít životní rovnováhu a postarat se o syna, ale nedokáže žít bez ženy. Zpočátku se zdá, že by se jí mohla stát Mariina sestra, ale její úporné úsilí o získání jeho lásky se Otci nakonec zprotiví. Velmi tvrdě ji ze statku vypudí, začne se stále zdržovat v hospodě a vrátí se k šenkýřce Róze, která mu, jak se na první pohled zdá, už dávno odpustila…

Otec si na statek přiváží novou hospodyni, ráznou šenkýřku Rózu, která se hned ujímá domácnosti i Lojzíka. Otec pro sebe a pro Rózu vystrojí veselou svatbu, při které dojde k neštěstí. Kočár se s novomanželi převrhne, Lojzík málem přijde o život a Róza následkem úrazu potratí. Od toho okamžiku se dosud silná a životem kypící Róza začne měnit v nemocí sužovanou náladovou ženu.

Svými výbuchy pronásleduje především Josefa, který jí připomíná památku nešťastné Marie, a místo něho si na statek přivede svoji bývalou pomocnici z hospody, Pepinu. Tak jako patří Josef k Otci, stejné pouto pojí Rózu k Pepině, která je jí slepě oddána a odhodlaná udělat cokoliv, aby jí splnila každé přání. Jakmile se Róza zbaví Josefa, dostane Otce zcela pod svoji kontrolu.

Lojzík se marně snaží znovu se sblížit s Rózou, ta mu však nedokáže odpustit nehodu, při které potratila. Chlapec brzy pochopí, že Róza mu matku nikdy nemůže nahradit, a proto se snaží zabránit jí v tom, aby zaujala matčino místo v jeho i v Otcově životě. Otec však úplně podléhá pocitu viny za Rózino zničené zdraví i tomu, co zůstalo z jejího smyslného kouzla. Lojzík se začne bránit Otcovu nezájmu a Rózině zášti po svém a ničí každou chvíli, kdy může být Otec se svojí ženou sám. Tím je ale oba proti sobě ještě víc popudí.

Lojzík se začne stále víc uzavírat do sebe a jediným společníkem je mu stejně opuštěné kuře. Protože se všichni věnují jen churavějící Róze, nikdo si dlouho nevšimne, že je Lojzík nemocný. Lékař je k němu povolán až v okamžiku, kdy už je chlapcův stav velmi vážný - zdá se, že onemocněl záškrtem. Pomalu se zotavující Róza odjíždí do lázní, aby mohla mít znovu vlastní dítě. Lojzík je separován ve stodole ve dvoře, aby se nákaza nešířila po domě. Když se Róza, plná sil a zdraví, vrátí z lázní, chlapec je na pokraji smrti. Rózu jeho stav vyděsí a uvažuje o tom, že by se o Lojzíka měli lépe starat. Nejdříve se chce pěkně přivítat s Otcem...

V noci plné lásky a vína, podmalované kulisou přírodních živlů, se strhne přízračná honička na kuře, které svým křikem "burcuje" obyvatele statku a snaží se obrátit jejich pozornost na umírajícího chlapce. Statek začne hořet. V blouznivé agónii děcko uzří v proudu světla matku, jak ho povolává k sobě. V jejím náručí stoupá stále výš a výš, zatímco pod nimi na zemi je vše stravováno ohněm. Semeniště zla mizí z povrchu zemského.